Znamení run: Joanne Harrisová
3. dubna 2010 v 17:41
|
Runy
Dívence, narozené se znamením runy na ruce se všichni zdaleka vyhýali. Je poznamenána dývnými bohy a proto všem nebezpečná. Jediného přítele však má - a ten jí naučil znát runy i ovládat kouzla.
Dobrodružný příběh prodchnutý atmosférou severských ság - divoký nebezpečný a nespoutaný.
Název: Znamení runAutor : Joanne Harrisová
Hlavní postavy: Maddy Smith, Jednooký, ♥Loki♥...x)
Runy - (s obrázky)
2. dubna 2010 v 18:33
|
Runy
 | EihwazTis Eihwaz se vyslovuje o něco tvrději než J, má blíže k Y. Tato runa znamená strom tis, strom našim předkům posvátný a používaný při výrobě luků. Bůh lovu Ull si vysvavěl své sídlo v Ydalir (Tisové údolí), luk byl pokládán za jeho posvátnou zbraň. V anglosaské runové poezii i v norské runové poezii se oslavují kvality tohoto stromu, jenž má hrubou kůru, pevně a tvrdě odolává nepříznivému povětří, chrání před požáry, v zimě je ze všech stromů nejzelenější, přináší štěstí zemi, na níž roste a - v neposlední řadě - příjemně praská v ohni. |
 | PerthoFigurka Pertho se vyslovuje jako české P. Význam tohoto znaku je snad největším tajemstvím futharku. Pokusy o vysvětlení sahají od tance, přes strom v plodu až po srdce. Anglosaská runová poezie nabízí jako význam "šachovou figurku" nebo "hráče šachu", hovoří o hře, jež byla zábavou a oddychem tehdejších šlechticů shromážděných v hodovní síni. Dickins tento význam cituje, ale upozorňuje současně na blízkost zvukové podoby runy se slovanským pizda, dívčí pohlaví. Potom by se mohlo jednat o posvátou runu bohyně Frigg, matky bohů a bohyně ženské plodnosti. Tím bychom zároveň získali doplnění runy Inguz, mužské plodnosti. Další možný význam, tanec, nás v předchozí možnosti ještě utvrzuje, přecejen tanec byl nejstarším známým modlitebním úkonem, snad pro erotické vzrušení, jež je schopen vyvolat. |
 | AlgizLos Algiz se vyslovuje jako souhláska stojící někde mezi Z a R. Runa pro ochranu, a to jak ve formě amuletu, tak i chrámového útulku. Etymologicky je příbuzná s gótským alhs, chrámem, a staroanglickým ealgian, chránit. Je zde pravděpodobně vztah s tajemným runovým slovem alu. Podle jiné interpretace je název runy výrazem pro losa (angl. elk), o němž Julius Caesar píše, že spí vstoje opřený o strom, aby snadněji prchl před možným nebezpečím, a proto též symbolizuje ochranu tváří v tvář nepříteli. |
 | SowuloSlunce Sowulo se vyslovuje jako české S. Tato runa představuje slunce, nebeské těleso, bez něhož by nebylo života, a jeden z nejdůležitějších objektů všech starověkých náboženství. Gaius Julius Caesar píše, že Germáni oslavovali slunce i měsíc, obě nebeská tělesa regulovala jejich každodenní život podobně, jako regulují roční období a příliv. |
 | TeiwazTýr Teiwaz se vyslovuje jako české T. Runa zasvěcená Týrovi, bohu války a vítězství, ochránci před nebezpečím. Její použití v amuletech bylo všeobecné již od prvních staletí runového umění. V anglosaské runové poezii není Teiwaz spojována s válkou, nýbrž s hvězdou, pravděpodobně s polárkou, ale je glosována výrazy, jaké s bohem války souvisí: "s vladaři si dobře rozumí a věrně drží stráž proti družině noci". Zní vám to optimisticky? Ano, Teiwaz je optimistickou runou. Když byl vlk Fenri spoután řetězy, z nichž nedokázal uniknout, vložil mu Týr ruku do tlamy v křivé přísaze. Když vlk zjistil, že byl oklamán a zajat, ukousl mu skoro celou pravou ruku. Celý mýtus ukazuje ušlechtilost Týrova ducha i přes přítomnost křivé přísahy. Frey vyměnil meč za lásku Gerdy, Ódin obětoval oko pro vlastní lásku k moudrosti, a Týr ztratil ruku pro lásku svých přátel. V Teiwazu někteří vidí tajemnou geir's-odd, oštěpovou runu. Stárnoucí bojovníci si ji údajně vyřezávali do vlastního masa, aby se jim otevřela cesta do Valhally hrdnskou smrtí v boji a nezemřeli postupně v posteli sešlostí věkem nebo nemocí. |
 | BerkanaBříza Berkana se vyslovuje podobně jako české B. Bříza byla posvátný strom, spojovaný s jarními rituály plodnosti. Bohyní jara byla Idunn. Její mládí, zdraví a krása symbolizovaly každoroční zmrtvýchvstání v přírodě, jímž začíná teplá plovina roku. Idunn byla rovněž strážkyní jablek, z nichž bohové čerpali své věčné mládí. |
 | EhwazKůň Runa se vyslovuje jako české E. Ehwaz je runa koní. Koně byli posvátnými zvířaty již od nejstarších dob a Tacitus popisuje čisté bělouše, krmené na společný účet, nepoužívané k žádné práci a jen za účelem věštby zapřahané k dvoukolovým vozíkům. Král nebo státní kněz předvídal budoucnost z jejich frkání a ržání. Tito koně získávali rady přímo od bohů. Ódinův osminohý hřebec Sleipni byl buď sněhově bílá, nebo šedě grošovaný. Ústřední příběh Ságy o Hrafnkelovi líčí věrnost tohoto ušlechtilého zvířete jeho božstvu. |
 | MannazČlověk Mannaz se vyslovuje jako M v češtině. Runa znamená člověka, ať už jako individuum, či jako lidstvo. Nesla s sebou ochrannou a obrannou moc. Poznámky některých znalců citují Tacitovu zmínku o bohu Tuistovi, zrozeném ze země, a jeho synu jménem Mannus, spojení mezi bohy a runou je však velice spekulativní. |
 | LaguzVoda Laguz se čte jako české L. Runa reprezentuje vodu, pokládanou snad za zdroj plodnosti. Alternativní vysvětlení tvrdí, že "voda" je pozdější náhradou za původní význam, jímž měl být pórek nebo zelenina díky svému tvaru hojně užívaná ve falických obřadech seveřanů. I tento názor by souhlasil s plodností obsaženou ve významu runy., voda se však zdá být pravděpodobnějším vysvětlením i proto, že runa bývala zasvěcena jednomu z Vanů, Njördovi. Mořské houbě se říkalo "Njördova rukavice", a Njörd byl mocným božstvem spojovaným s moři. Njördovými posvátnými zvířaty byli rackové a tuleni. |
 | InguzFrey Inguz se vyslovuje jako "nosové N". Runa patří bohu Freyovi, jehož jiné jméno bylo Ing. Vyjadřuje plodnost a protože Frey byl zpodobován falickou ikonou, může být rovněž pokládána za runu pro mužský pohlavní orgán a přímý ekvivalent samičí Pertho. Plodnosti se nejlépe daří v míru, a kult Freye, mírumilovného a plodného boha, vznikl ze staršího kultu bohyně plodnosti Nerthus. Jul, nebo Yule, byl původně název oslav pořádaných na Freyovu počest na počátku léta (July - anglicky červenec). Podávalo se na nich jeho posvátné zvíře, kanec, s hlavou zdobenou vavřínem a rozmarýnem. |
 | OthilaDědictví Othila se vyslovuje jako české O. Tato runa znamenala dědičnost, či v širším smyslu cokoli hodnotné, co lze přenést na potomky nebo předat bližnímu, včetně vědomostí a znalostí. Rozšířený význam se vztahuje i na zemi předků, rodnou zem. Runa je bohužel zmiňována pouze anglosaskou runovou poezií, která přináší význam "majetek", což je věc každému člověku velmi drahá a díky které si může ve svém domově užívat věcí příjemných a spravedlivých. V zápisu je naneštěstí velmi zřetelně vidět materialistické sklony středověkého křesťanství, deroucí se do starých tradic a zužující jejich význam. |
 | DagazDen Dagaz se vyslovuje podobně jako D v češtině. Je to runa vyjadřující den, bezpečí denního světla, v kontrastu s nejistotou, ne-li přímo hrůzou z noci. Ve dne rozpoznáváme zrakem své okolí, což nás chrání před nepřítelem; i práce nám jde snadno od ruky. Pro Dagaz se opět zachovaly jen anglosaské komentáře, vyjímečně optimistické, ač v křesťanském duchu. Hovoří o Stvořiteli seslaném Bohem, milovaném lidmi a všem pomáhajícím, jenž je zdrojem naděje a štěstí pro bohaté i pro chudé. |
 | FehuDobytek Fehu se vyslovuje jako české F. Název se překládá jako dobytek, vitální prvek v životě zemědělského společenství a ekonomické měřítko pro lidi zpočátku neseznámené s užitím peněz. Dobytek je majetek získaný bojem či prací, runa tedy značí i materiální zisk. Fehu bývá spojováno hlavně s Freyou. |
 | UruzPratur Uruz se vyslovuje jako české U. Runa se jmenuje po praturovi, velkém divokém a těžko zkrotitelném turu, který obýval většinu střední a severní Evropy a byl v historické době vyhuben. Julius Caesar jej popisuje v Zápiscích o válce Galské jako zvíře o málo menší než slon, s postavou a barvou býka. Pratuři byli neobyčejně silná, rychlá a bojovná zvířata. Nejsnadnějším způsobem lovu byly padací pasti, trofejí pro statečného a vynalézavého lovce byl pár masivních rohů. Ty, zdobené stříbrem nebo zlatem, byly používány jako poháry pro slavnostní hostiny. Pratur byl symbolickým zvířetem Thórovým, souvislost mezi nimi upevňuje jejich fyzická síla. Jiným významem runy mohl být "úspěch", zlovení pratura jistě znamenalo obdiv germánské kmenové společnosti, bylo skvělou zkouškou síly, inteligence a vytrvalosti. |
 | ThurisazTrn Thurisaz se vyslovuje podobně jako Th v angličtině. Význam není zcela jasný, obecně jde ale o nepřízeň přírody. Obr, troll a démon mohou nýt vhodnými interpretacemi, nelze ignorovat ani "trn". Jde o trollí runu, jak o ní říká norská báseň Skírnismál. V sekvenci tří znaků za sebou dokáže změnit význam následujícího textu. Dovede vyvolat démony z podsvětí. Thurisaz je mocným nástrojem při změnách tvarů, přisuzuje se lidožravým obrům a trollům. Nepříjemnosti s nimi spojené dokumentuje glosa z Norské runové poezie "neštěstí potěší jen málo mužů". |
 | AnsuzBůh Ansuz vyslovujeme jako A. Ansuz vyjadřuje boha jako takového, nejčastěji některého z Ásů, bývá spojována s jejich vůdcem Ódinem. V pozdějších dobách pokládali Ódina za boha větru a za vůdce Divé smečky zatracených a prokletých duší, s níž za bouří uhání povětřím. Ódinovou svátostí byli oběšenci, což souviselo s jeho osobní obětí na stromě Yggdrasil, oběšením se Ódinovi i obětovalo. Ansuz je oslavována jako zdroj požehnání, přepychu a moudrosti. Bývá spojována s nejvyšším bohem, Ódinem. |
 | RaidoCesta, kolo Raido se vyslovuje přesně jako české R. Runa má řadu významů, například cestu, dobytčí potah, jízdu na koni, dlouhou cestu koňmo, či se zápřahem. Runa byla pravděpodobně cestovním kouzlem chránícím živé i mrtvé. Přisuzuje je často Thórovi. Ve staré norštině znamená slovo reid buď vůz na kolech, nebo hrom. Hromy způsoboval Thórův kočár, tažený po obloze dvěma kozly. |
 | KaunazPochodeň Runa se vyslovuje jako české K. Ani pro tuto runu neznáme jednoznačnou a nespornou interpretaci. Významy zahrnují pochodeň, světlo, var, bolák a vřed. Runa symbolizuje bolesti a nemoci, stejně jako bledou zář pochodní. Možná spojitost se svatým člunem bohyně Nerthus. |
 | GeboDar Výslovnost se podobá českému G, ale o něco měkčím, spíše jako Gh. Gebo znamená dar, povaha daru však zůstává nejasná. Může jít o oběť bohům, nebo radost seslanou od bohů lidem. Člověk darující bohu implikuje náboženský akt, náboženství samo lze vykládat jako dar lidstvu. Runa údajně chránila před jedem v poháru, mohla být součástí ochranného nápisu. Podle Anglosaské runové poezie je nazývána jako štědrost. Štědrost zvyšuje vaši důstojnost a slávu v očích bližních a je-li obrácena k chudým, pomáhá těm, kdo pomoc nejvíce potřebují. Uplatňuje se ve vztazích mezi lidmi, mezi člověkem a bohy i mezi bohy navzájem. |
 | WunjoRadost Wunjo se vyslovuje jako W v současné angličtině. Runa označovala štěstí, pohodlí a slávu. Částečně mohla vyjadřovat i držení konkrétního majetku, především však absenci utrpení. Lingvisticky odpovídá německým slovům wulthuz (sláva) a winjo (pastvina); oba výrazy dokazují, že se ve významu runy nemálíme. Wulthuz snad rovněž naznačuje asociaci s norským bohem Ullem. Vyskytly se i názory, že runa Wunjo vyvolává intoxikaci. Pak by souvisela s gótským výrazem woths (šílený či nezvládnutelný). |
 | HagalazKrupobití Hagalaz se vyslovuje jako české H. Runa vyjadřuje krupobití jako klimatický jev i jako krupobití střel v bitvě. V obou případech jde o destruktivní, řád narušující sílu. Hořící obruče, v germánských zemích koulené a přeskakované při oslavách Svatojánské noci, jež se stala křesťanským pokračováním svátku hällristningar, byly nazývány "kroupová koula". Jejich smyslem bylo v nejistém severském podnebí chránit právě dozrávající plodiny před skázonosným krupobitím. Můžeme jen spekulovat, zda mohla být moc runy hagalaz neutralizována použitím nějakých "slunečních obručí". |
 | NauthizNedostatek Vyslovujeme jako české N. Runa vyjadřuje potřebu, překážku, nebo v extrémmním případě i nedostatek a nouzi. Jistí autoři v ní nacházejí runu osudu a vztahují ji k Nornám, sudičkám severských mýtů. Pokud byla vyškrábána nehtem, měla sílu pomáhat, smysl runy tedy osciluje mezi pomocí a potřebou přežít. |
 | IsaLed Isa se vyslovuje jako I v anglickém slově "ice". Runa znamená led, jenž je spolu s krupobitím nepřátelskou přírodní silou. V dílem anglosaské runové poezie je led studený a hladký jako dlažba z čistého skla, nebezpečná sice, leč krásná na pohled. Norská runová poezie hovoří o širokém mostě a doplňuje verš "slepec se neobejde bez dobrého průvodce". Vysvětlením může být jak tajemná výstraha, tak i jednoznačně míněná praktická rada. |
 | JeraRok Jera se vyslovuje jako české J. Interpretace významu runy zahrnují rok, kopí, žně, rok s hojnou úrodou a rok blahobytu. Je samozřejmé, že úrodná, teplá část roku měla pro severské národy vitální význam, a to v doslovném smyslu. |
Runy - obecně
2. dubna 2010 v 18:17
|
Runy
Runy jsou historické a archeologické artefakty, nacházené od druhého století před Kristem po pozdní středověk (či až po současnost) na rozsáhlém území od Islandu po Rumunsko, od Baltu po Středozemní moře. Uvážíme-li, že runy se nikdy nepsaly inkoustem a perem, ale že byly pouze ryty do dřeva, kosti , kovu a kamene, oceníme široké zeměpisné rozšíření, svědčící o jejich významu a trvalosti. Znám sklon podceňovat runy jako pouhopouhé písmo temného středověku, používané severskými národy neobrácenými na křesťanství a tudíž neznajícími latinskou abecedu, monokalphu. Podceňování run jako pouhé pohanské abecedy však vede k neporozumění jejich dalších funkcí. Runové abecedy jsou známy jako futhorky nebo futharky. Názvy ostatních abeced, vytvořeny z několika prvních písmen (latinské A, B, C, D řecká alfabeta atd.). Runová abeceda je tedy nazvána podle zvukových podob prvých písmen, F, U, Th, A, R, K, v pozdějších podobách F, U, T, H, O, R, K. Jako u každého písma prošla v průběhu staletí původní podoba nejrůznějšími změnami. Proto lze rozlišovat tři hlavní varianty runové abecedy. Původní, nejstarší podoba se odborně nazývá germánský futhark prostý, skládá se ze 24 symbolů, každý z nich má slovní název a hláskový ekvivalent, Relativně v pozdním runovém období, okolo roku 800 po Kristu, se objevují další dvě varianty, a to v anglosaské Anglii a ve vikingské Skandinávii. Anglosaské písmo zvyšuje počet znaků nejprve na 28, později až na 33. Naopak ve vikingském písmu došlo k redukci na pouhých 16 symbolů. Vznik obou variant se přisuzuje vlivům postupných lingvistických změn v jednotlivých oblastech, existují však důkazy , že původní písmo o čtyřiadvaceti znacích bylo i nadále užíváno k magickým účelům. Staletí přežily runovým písmem psané básně, vysvětlující významy a vlastnosti jednotlivých písmen. Týkají se jen anglosaské a vikingské varianty, germánský futhark prostý totiž přestal být používán kolem roku 800 po Kristu, dříve než byly informace o něm sepsány latinskou abecedou a tak zachráněny pro budoucnost.
(BERNARD KING - RUNY)
Sigyn a Loki - Edda
2. dubna 2010 v 18:15
|
Edda
SIGYN A LOKI
Sedí před bílým hradem Sigyn,
před hradem, krytým zlatými štíty,
obrací zraky k oblakům ploucím,
dívá se v krajinu dumavým okem
vylévá v dující větry svůj žal:
"Čnějící hory, kde obrové bydlí,
skaliny srázné, z nichž řeky se lijou,
doliny tmavé, kde doubravy šumí,
kéž byste kryly drtící tíhou
hluboký hrob můj, neblahé ženy!
Krásný jest Loki, choť můj, však zpurný,
krásný co dennice, stříbrná hvězda,
zlý však a zhoubný jak bouře a mor.
Nástrahy strojí bohům i obrům,
zradu jen snuje, podvody, zmar.
Po jeho boku muka jen snáším,
trýzeň a bol jsou údělem mým !
Sama teď sedím na vysoké skále,
pustý jest hrad můj a komnata má.
Kdy ach, ó Loki, ke mně se vrátíš,
bych s pyšného čela ti plašila chmury,
zlatými strunami krotila vzdor!"
Domluví Sygin a zahučí bouře,
zaskuhrá vichřice nad krajinou,
divoké ženy s vlajícím vlasem
ženou se mrakem na ohnivých ořích,
smějou se blesku a rachotu hromů,
na perutích vichru pouští se v dol.
Jedna z nich kloní se nad hřivou koně,
plamenným zrakem na Sigyn hledí,
hřmějící hlas její ohluší bouř.
"Děvice smrtné, my spěcháme v bitvu
lačníce po zracích zsinalých mužů,
s mrákotnou smrtí již zápasících.
Přec ale stavíme chvátící kroky,
by zvěst naše těšila osiřelou-
Vyjasni zrak svůj, truchlící ženo,
jásavým zpěvem plň pustý svůj hrad!
S hrdé výše sřítil se Loki,
bozi jej přemohli, padlého jali,
a nikdy již více se nevrátí sem!
Odin jej soudil, sedící s bohy
pod přesvatým jasanem Yggdrasil
pod svatým jasanem tajůplným,
šumícím věštby staré co svět.
Tam seděli bozi, soudili Loki;
úpí teď bídný v podzemní sluji,
kam svrhl jej hvězdami věnčený Thór!
Střevy jest spoután vlastních svých synů,
jež v šeré sluji mu zrodila žena,
z urputných obrů plemene.
Na tvrdé skále leží teď Loki,
zmije mu visí nad sníženou hlavou,
a kape mu jedy na zmučenou tvář!
Svíjí se Loki pod ještěra slinou
a vyje, až propastí otřásá!
Zůstane v bezdnu, až slunce shasne,
země až sřítí se v hučící moře,
hvězdy až spadnou do hltící tmy!
Ty ale, Sigyn, bělavá labuť,
směj se a zapěj radosti zpěv!" - -
Valkýra domluví, kvapí dále,
zavane bouře sbor divokých žen;
zavěje větřík, slunce zazáří
a před bledou Sigyn stojí Idun.
"Vítám tě, Sigyn," bohyně praví,
"čarovné plody nesu ti nebes,
jablka, věčné mládí jež skytnou.
Usuš své slzy zmučená ženo,
rozkvítej krásou, jež potrvá navždy!
Vejdi v nebesa k věčnému kvasu,
bozi tě čekají nesmrtelní!"
Tak praví vznešená bohyně mládí,
před Sigyn postaví nádobu zlatou,
labutí perutě zašumí vzduchem,
a sama s svým žalem jest opět Sigyn.
Chopí se zlaté nádoby jablek,
sype je bez vzdechu na holou skálu
a spěchá s nádobou v široký kraj.
Únavy nezná bloudící Sigyn,
putuje vedrem, bouří a tmou,
nestane dřív až na kraji bezdna,
Loki kde snáší hrozný svůj trest.
S úsměvem tklivým přistoupí k němu,
celuje čelo mu věrnýma rtoma,
schladí je proudem tekoucích slz;
nad hlavou třímá mu nádobu zlatou,
chytá v ní pěnu chrlenou drakem,
a zmučený Loki upadá v sen.
Když nádoba zlatá až ku kraji plna,
vychází Sigyn z mrákavé sluje
a vyléva jedy v ječící moře.
Slina děsného hada tu padá
na líce boha ujařmeného,
Loki pak zařve, svíjí se mukou,
a země se otřásá v základech. -
Edda - Loki (O AEgim a bozích¨)
2. dubna 2010 v 18:05
|
Edda
- O AEgim a bozích. AEgi, který se jmenoval též Gymi, připravil pivo pro bohy, když dostal onen veliký kotel, jak o tom vypravuje Píseň o Hymim. Na hostinu přišel Ódin a jeho žena Frigg. Tór nepřišel, poněvadž byl ve východním kraji. Byla tam však Tórova žena Sif, dále Bragi a jeho žena Idun a Týr. Přišel též Njörd a jeho žena Skadi, Frey a Freyja a Ódinův syn Vidar. Dále tam byl Loki a Freyovi služební Byggvi a Beyla. Síň byla plná Ásů a Álfů. AEgi měl dva sluhy, Fimafengaa Elda. K osvětlení sloužilo zlato místo ohně a pivo se podávalo samo od sebe. Síň byla místem svatého míru. Hosté neskrblili chválou AEgiho služebníků. Loki, kterému to bylo proti mysli, zabil Fimafenga. Tu zdvihli Ásové štíty a obořili se hrubými slovy na Lokiho a vyhnali ho ven do lesa. Potom se posadili opět k hostině.
Loki se vrátil a venku potkal Elda.
Loki ho oslovil:
"Řekni mi, Eldi,
než obrátíš krok,
bys v síň zas vešel:
o čem se baví
synové bohů
při pití piva?"
Eldi:
"O zbraních rokují,
o své odvaze k boji
blažení bohové.
Z Ásů a Álfů
nikdo uvnitř nemá
pro tebe přátelské slovo."
Loki:
"Dovnitř vstoupit chci
do AEgiho síně
pohledět na pitku bohů.
Spor a sváry
nesu Ásů synům,
v medovinu jim nesvár namíchám."
Eldi:
"Víš, když do AEgiho
vstoupíš síně,
bys na pitku pohlédl bohů
a spílal sprostými
vládcům slovy,
že ti to stokrát splatí?"
Loki:
"Víš-li pak, Eldi,
že hádku-li vyvoláš
mezi tebou a mnou
a mnoho mluvit budeš,
můj ti dovede
jazyk dát jadrnou odpověď?"
Potom šel Loki dovnitř. Když pak ti, kteří tam seděli, spatřili,
kdo vešel, všichni zmlkli.
Loki:
"Žízniv jsem došel
do této síně,
Lopt, z lopotné cesty,
Ásy bych poprosil,
aby mi podali
doušek mocné medoviny.
Proč mlčíte,
proč stísněni jste,
bázliví bohové?
Určete mi k sezení
u stolu místo,
anebo mě vyžeňte ven!"
Bragi:
"Místo u stolu
ti sotva kdy určí
blažení bohové.
Neboť Ásové věční
dobře vědí,
jaké hosty mohou k hostině pozvat."
Loki:
"Vzpomínáš, Ódine,
že v počátku věků
jsme smísili spolu krev?
Pivo jsi tehdy
odmítl pít,
oběma-li nám nenalijí."
Ódin:
"Vstaň, Vidare,
a otce vlka
pozvi k pohoštění,
aby nás Loki
lživě nepomlouval
v skvělé AEgiho síni."
Tu povstal Vidar a naplnil Lokimu pohár. Ale dříve než se Loki napil,
pozdravil Ásy:
"Zdar buď bohům,
zdar bohyním,
všem přesvatým Ásům,
jen jednomu ne,
jenž uvnitř sedí
při poháru, Bragi."
Bragi:
"Meč a koně ti dá
z majetku svého
a prsten ti pošle Bragi,
abys nesplácel
Ásům nenávist,
vyhnul se vádě s nimi."
Loki:
"Věčně bez prstenů
a bez koně bude
bůh básníků, Bragi:
z Ásů a Álfů,
již uvnitř zde jsou,
ty boje se nejvíc bojíš
a třeseš se před střelou."
Bragi:
"Věz, kdybych venku byl,
kdybych byl nevešel
do skvělé AEgiho síně:
tvou hanebnou hlavu bych
v hněvu ti utrh,
za tvou tě pomluvu potrestal."
Loki:
"Jen vsedě jsi odvážný,
po meči sotva kdy sáhneš,
Bragi, bojare v zápecí!
Zbraně se chop,
zlost máš-li na mne.
Rek rázně vždy jedná."
Idun:
"Prosím tě, Bragi,
pamatuj na rod
a přijaté příbuzné.
Lokiho nehaň
lehkovážně
v AEgiho svaté síni."
Loki:
"Mlč, Iduno,
myslím, že po mužích paseš
jak žádná žena.
Ramenem svým jsi přec
s rozkoší objala
bídného bratrovraha."
Idun:
"Nehaním Lokiho
lehkovážně
v AEgiho svaté síni.
Bragiho mysl
opilou mírním,
nechci, byste se v zlosti bili."
Gefjon:
"Proč si předhazujete,
přemoudří Ásové,
potupná slova?
Je v Lokiho povaze
posmívat se bohům
a nenávidět nebešťany."
Loki:
"Mlč, Gefjon,
prozradit mohu,
kdo tě sved sladkými sliby:
mládenec s líčkem
bílým jak mléko,
jejž lýtkem svým laskalas."
Ódin:
"Pošetilýs, Loki,
kam poděls rozum,
že budíš bohyně zlost.
Vždyť o osudu světa
a o všech svárech
ví stejně jak já."
Loki:
"Mlč, Ódine,
málokdy jsi doved
spravedlivě urovnat spory.
Často jsi dal,
komu jsi neměl dát,
zbabělci, veliké vítězství."
Ódin:
"Věz, dal-li jsem někdy,
komu jsem neměl dát,
zbabělci, veliké vítězství:
po osm zim jsi ty
pod zemí byl
dojičkou krav a děvečkou,
děti tam rodils,
a to je ubohý úděl."
Loki:
"Tys kouzla prováděl,
v kámen ryl runy,
jak vědmy jsi tloukl v tajemný nástroj,
jak kouzelník jsi
kráčel světem,
a to je ubohý úděl."
Frigg:
"Mlčet byste o svých
osudech měli
před moudrými muži.
Co jste v dávných
dělali dobách,
nevyzrazujte nikomu."
Loki:
"Mlč, Friggo,
Fjörgynova dcero,
která po mužích vždy jen páslas.
Véa a Vilja jsi,
Vidriho ženo,
oba objala v náruč."
Frigg:
"Věz, kdyby seděl
v AEgiho síni
můj světlý syn:
z domu Ásů bys
sotva utekl,
pykal bys za své pomluvy."
Loki:
"Přeješ si, Friggo,
bych pronesl ještě
slova horšího hoře?
To já jsem způsobil,
že nikdy svého syna
již neuzříš do svých síní."
Freya:
"Zbláznil ses, Loki,
že zlovolně mluvíš
potupná stále slova?
Záhady osudu
Frigg dobře zná,
ač sama o nich nikdy nemluví."
Loki:
"Mlč, Freyjo!
Mysl tvou znám.
Nejsi naprosto bez chyb.
Z Ásů a Álfů,
kteří uvnitř zde jsou,
každého jsi milencem měla."
Freya:
"Jazyk jak zmije máš
jedovatý;
prokletí ať ti přinese.
Zlost na tě bohové mají
a bohyně rovněž.
Nakonec sklidíš jen strast."
Loki:
"Buď zticha, Freyjo,
jsi plná falše
a černých čar.
Když s tvým bratrem
tě bohové přistihli,
strachem prýs pustila ducha."
Njörd:
"Málo znamená,
získá-li žena
milence k svému muži.
Však potupou je
poctivých bohů
Ás, který pancharty porodil."
Loki:
"Mlč jen, Njörde -
na východ tě poslali
rukojmím blažení bohové.
Hymiho nevěstám sloužils
za noční nádobu,
často ti čuraly do úst."
Njörd:
"Útěchu jednu mám:
když jsem byl u obrů
rukojmím blažených bohů,
syn se mi narodil
prostý nenávisti,
bohatýr mezi bohy."
Loki:
"Přestaň, Njörde!
Pychu svou mírni
a hleď na svou hanbu:
se svou sestrou jsi
zplodil syna
a to ti není nepodobné."
Týr:
"Frey jistě je
nejlepším jezdcem
v obydlí Ásů.
Panna proň nepláče
ni vdaná paní;
a každému pomůže z pout."
Loki:
"Mlč už, Týre!
Ty sotva dovedeš
svárlivce srovnat.
Podívej se jen
na pravou svou ruku,
kterou ti ukousl ukrutný vlk."
Týr:
"Bez ruky jsem já,
ty bez ryšavce.
Obojí ztrátu lze oželet těžko.
Bolestí vyje
spoutaný vlk,
a číhá na osud Ásů."
Loki:
"Buď zticha už, Týre,
vždyť tvého syna jsem
zplodil s tvou ženou;
ni loket jsi nedostal
drahé látky,
ni peníz za tu pohanu."
Frey:
"Slyším vlka úpět
u ústí řeky,
kde čeká na osud Ásů.
Též ty budeš podobně
v pouta spoután,
kováři klevet!"
Loki:
"Zlatem sis Gymiho
získal dceru
a ztratil svou zbraň.
Až synové Múspellu
se přes Myrkvid poženou,
nebudeš mít, nebohý, čím se bít."
Byggvi:
"Věz, kdybych byl
vznešeného rodu
a svým zval Freyovo sídlo,
zcela bych rozdrtil
zlého pomlouvače
a údy mu ochromil."
Loki:
"Jaký to mrňous
se to tu mele
a po všem chtivě chňapá?
Kol uší budeš vždy
Freyovi bzučet,
nebo u žernovu žehrat."
Byggvi:
"Byggvi se jmenuji
a bystrým sluji
mezi bohy i muži.
Pro hbitost mě chválí
Hroptovi synové,
když popíjejí pivo."
Loki:
"Buď zticha už, Byggvi!
Bohům jsi nedoved
nikdy předložit pořádně pokrm.
Na podlaze v slámě
ses neslavně skryl,
když po meči sáhli muži."
Heimdall:
"Opilý jsi, Loki,
o rozum přišels;
proč neznáš mužnou míru?
Přílišné pití
každého přemůže,
na jazyk naleje jed."
Loki:
"Přestaň, Heimdalle,
na počátku věků
zlý osud ti určen byl;
s mokrými zády
na věky musíš
střežit síně bohů."
Skadi:
"Směj se jen, Loki!
Však brzo ti schlípne
tvůj chrabrý chvost,
až k skále tě
přiváží střevy
tvého ledově chladného syna."
Loki:
"Snad mě vskutku chtějí
střevy mého syna
posupní bohové spoutat.
První jsem však byl
i poslední,
když Tjaziho jsme trestali smrtí."
Skadi:
"I když byls první
a zároveň poslední,
když jste Tjaziho trestali smrtí,
z mých svatyní
a svatých hájů
ti úklady údělem vzejdou."
Loki:
"Líbeznější jsi byla
k Laufeyjinu synu,
když jsi mě lákala do svého lože;
všechno se vyzradí,
vyčítat-li si budem
široce kdejakou špatnost."
Tu přistoupila Sif, a naplnivši křišťálový pohár medovinou, pravila:
"Přijmi zde, Loki,
zjíněný pohár
plný příjemné medoviny.
Jednu aspoň ušetř
dceru Ásů
potupných pomluv."
Loki uchopil roh a pil:
"Jediná bys byla
ze všech bohyň
zdráhavá k záletníkům,
kdybych jednoho neznal,
jejž, myslím, že znám,
a s nímž jsi podvedla prostého Tóra:
ten jeden byl lstivý Loki."
Beyla:
"Hory se chvějí,
Hlorridi, myslím,
vládce, se vrací z výprav.
Ten jistě hned zkrotí,
kdo zlými slovy
bohům i lidem laje."
Loki:
"Mlč jen, Beylo,
Byggviho ženo,
tvůj jazyk je jak hadí jed.
Největší pohanou jsi
mezi potomky Ásů,
ty špinavá škeble!"
Tu přišel Tór a pravil:
"Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
Hlavu ti srazím
horkou s ramen
a konec bude tvým hanebným kouskům."
Loki:
"Jördin syn teď
do síně vešel.
Proč, Tóre, tolik hrozíš?
Odvahu ztratíš,
až s vlkem se utkáš,
jenž pozře boha bitev."
Tór:
"Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
Do výše tě vyhodím,
do východních krajů,
a nikdo tě už nespatří."
Loki:
"O svých výpravách
na východ bys moh
před muži mlčet,
když jsi se potil
v palci rukavice
a sám sis už myslel, že nejsi Tór."
Tór:
"Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
S mlatem v pravé ruce
ti ránu zasadím,
v kousky ti rozdrtím každou kost."
Loki:
"Doufám, že budu
ještě dlouho žít,
i když mlatem mi hrozíš.
SKrýmiho řemínky ti
byly příliš silné,
aby ses k jídlu do měchu dostal,
a tak jsi musel hlady hynout."
Tór:
"Mlč už, klevetníku,
nebo mé kladivo ti
rázem rozdrtí lebku.
V podsvětí tě vrah
Hrungniho pošle
za železné mříže mrtvých."
Loki:
"Mluvil jsem k Ásům,
mluvil k Ásů synům
vše, co jsem na mysli měl.
Před tebou jediným však
odejdu ven,
protože vím o tvých vraždách.
Pivo jsi připravil,
příště však už
nebudeš, AEgi, na hostinu zvát.
Všechny tvé věci,
které v síni vlastníš,
ať oheň spálí
a záda ti sžehne!"
- Když pronesl tato slova, skryl se Loki ve Fránangském vodopádu v podobě lososa. Tam ho chytili Ásové. Byl pak spoután střevy svého syna Narviho. Jeho druhý syn byl proměněn ve vlka. Skadi vzala jedovatého hada a posadila ho Lokimu nad tvář. Z hada kapal jed. Sigyn, Lokiho žena, seděla u něho a držela nad ním mísu, do níž chytala jed. Když byla mísa plná, vynášela ji, aby ji vylila. Zatím kapal jed na Lokiho. Tehdy sebou trhal tak mocně, že se chvěla celá země. Nyní tomu lidé říkají zemětřesení.
Edda
2. dubna 2010 v 17:50
|
Edda
Poetická a Prozaická Edda jsou dvě sbírky islandských epických písní s námětem severské mytologie. Slovo edda poprvé použil Snorri Struluson pro název své knihy. Edda znamená islandsky prababička a mohlo být použito s významem jako prazáklad skaldské poezie. Pro poezii obou Edd jsou typické kenningy a aliterační verše.
Mími
2. dubna 2010 v 17:38
|
Ásové
Mími je vodní bůh patřící k Ásům. Střeží podzemní pramen moudrosti u kořenů Yggdrasilu. Odin s Mímim vyměnil své levé oko za napití z pramene, čímž získal nesmírnou moudrost. Původně byl poslán k Vanům, jenže ti se na Mímiho z nějakého důvodu rozhněvali, usekli mu hlavu a poslali ji Ásům zpět. Ódin ji za pomocí čarovných bylin oživil a radil se s ní. Občas je Mími zmiňován jako obr či vodní démon. Jeho studna se totiž nachází pod kořenem Yggdrasilu v Jötunheimu. Proto se Yggdrasilu někdy říká Mímameidr, tedy Mímiho strom.
Yggdrasil - světový strom (jasan)
2. dubna 2010 v 17:37
|
Děvet světů
Yggdrasil je světový strom, který prorůstá všemi devíti světy. Znázorňuje osu světa - axis mundi.
Jedná se o vždyzelený jasan, jehož tři kořeny prorůstají ke třem pramenům (studním)
Koruna Yggdrasilu se rozprostírá nad všemi světy. Jeho vrchní větve sahají až ke střeše Valhally kde dávají potravu dvěma tvorům, kteří tam žijí - koze Heidrún dojící medovinu do Valhally a jelenovi zvaném Eiktyrni. Někdy je však tento strom na střeše Valhally označován jako jiný strom jménem Laerad, jindy je rán za totožný s Yggdrasilem. Na vrcholu stromu sedí obrovský orel Vidofnir (někdy zmiňován kohout), který vše pozoruje. Mezi jeho očima je jestřáb jménem Vedrfolnir, jehož mocná křídla způsobují, že nad světy duje vítr. Mezi moudrým orlem Vidofnirem a zlým drakem pobíhá veverka Ratatosk, symbol nesvornosti a sváru. Nosí zprávy, ale také rozdmýchává hádky a nepřátelství mezi orlem v koruně a drakem u kořene. Jeho větve a kůru okusují čtyři velcí jeleni jmény: Duneyrr,Durathror, Dvalin, a Dainn. Pod jeho kořeny sídlí čtyři hadi.
S Yggdrasilem je těsně svázán nejvyšší severský bůh Odin. U jeho kmene často přivazuje svého koně Sleipnira, protože jiný strom ho neudrží. Z jeho dřeva si vyrobil svůj zázračný oštěp Gungie a na něm obětoval sám sebe, když byl po devět dní a nocí zavěšen na jeho kmeni probodnutý Gungnirem, aby tak získal tajemství run, symbolu moudrosti. Odtud také pochází samotné jméno Yggdrasil, což doslova znamená "Yggův kůň". Ygg (nebo též Yggr) je jedno z mnoha Ódinových jmen, které znamená "Strašný". Toto "obětování se ku prospěchu všech, pro lidstvo" je často dáváno do souvislostí s ukřižováním Ježíše Krista.
Při ragnaroku se v Yggdrasilu ukryjí dva lidé - muže jménem Leiftrasi a žena Líf, kteří jej tak přežijí. Jejich potomci pak znovu zalidní nový svět.
Helheim
2. dubna 2010 v 17:28
|
Děvet světů
Helheim - říše mrtvých. Jeho vládkyní je Hel, dcera Lokiho. Jedná se o tmavé nehostinné místo, které zaujímá nejnižší stupeň v severské kosmologii.
Helheim není možné opustit, protože jej obklopuje řeka Gjöll vytékající ze studánky Hvergelmi, která se nachází u kořene Yggdrasilu (světového stromu), kde spočívá zlý drak Nidhog. Přes řeku vede most. Dokonce ani bůh, jenž by jednou vstoupil do této říše, neměl by možnost odejít. Bránu do podsvětí uzavírá Helgrimd ( Pekelná mříž), neprostupná mříž, vyrobená třemi trpaslíky.
Do této říše se dostávají ti, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí (=např. v boji), tedy ti, kteří zemřeli stářím nebo nemocí. Kdo zemřel hrdinskou smrtí, měl možnost se dostat do Valhally, poté co byl vylkýrami s norkou vybrán.
Vstup do Helheimu stráží pekelný pes Garm. Celou říši pak svým zrakem pozoruje obr Hraesvelg (v překladu "pojídač či polykač mrtvol"), který má podobu orla a máváním svými křídly vytváří chladný vítr.
Ásgard
2. dubna 2010 v 17:25
|
Děvet světů
Ásgard byl severský "ráj", domov bohů. Místo všech spravedlivých odvážných lidí, kterým je dovoleno žít po boku Ásů. Lidé, jejichž cílem byl Ásgard, vždy v životě zanechali něco pozitivního. Ásgardu vládne nejstarší Ás Osin. Žije se svojí ženou Frigg v síni celé ze stříbra, která se jmenuje Valaskjalf. Kromě Valaskjalfu mu patří i Valhalla - velká dvorqna určená pro padlé na bitevním poli. Podle legend je Ásgard s Midgardem spojen duhovým mostem. Ten hlídá Odinův syn, bůh Heimdall.
